středa 20. dubna 2016

Deník sebetrýznitele :-D - týden druhý

Tak a máme tady druhý týden i když vlastně nevím, jestli není zase zároveň začátkem a můžu to počítat. Trošku complicated, ale vysvětlím. Příští měsíc slavím třicítku. Ale abych měla čas na regeneraci, slavila jsem ji už tento víkend. No hlavně toto byl jediný volný víkend v mém letos totálně napráskaném kalendáři. Nevím čím to je, jestli je tento věk něčím opravdu výjimečným - někde jsem četla, že ženám začíná život po třicítce, no uvidíme :-D, každopádně jsem měla a mám potřebu tento rok naplnit až po strop různými akcemi, závody apod., jako bych to potřebovala letos prostě všechno stihnout :-). Nicméně tento víkend znamenal ale jediné...slavit, slavit a zase slavit v kruhu té nejlepší společnosti - tedy přátel jako dlouholetých přátel (i když mnozí nemohli dorazit :-(), přátel z geocachingu a přátel z černých plic. Mimochodem všem mooooc děkuju za parádní dárečky (dostala jsem všechno, co jsem si přála - asi je mezi nimi nějaký skřítek telepat nebo si to nedokážu jinak vysvětlit :-D) a hlavně za to, že jsem to s nimi mohla prožít (v květnu, až ty narozeniny ale budu mít oficiálně, tak repetéééé :-P).

 
Co to ale ve finále znamenalo? Znamenalo to to, že jsem na víkend skoro po 14 dnech přerušila vlnění a prostě jsem si pořádně užila oslavu. Přece jen je tento věk jen jednou za život (ano ano, tímto si to omlouvám, ale zase na druhou stranu, cokoliv jsem měla zadané, vždycky jsem to splnila, tak jednou si to omluvit můžu že jo :-)) a tak jsem se v ničem neomezovala. Konečně jsem vyzkoušela donuty z Just donut. I když nejsem koblihová, hlavou mi proletěla myšlenka, že bych je prostě chtěla zkusit a tak jsem hned psala Rubickovi, jestli by mi mohl třeba dva ráno vyzvednout. Dovezl je ještě teplé a byly s arašídovým máslem, oříšky a sušenkami a byly fááákt velké. A co čert nechtěl, byly hlavně úplně luxusní a tak světe div se i po tom, co jsem měla za sebou snídaně typu jáhlová kaše, semínka na svačiny a na obědy mrkev s bulgurem a tím i dost malý žaludek, jsem je oba dva sežrala. Ano, oba dva a jen se po nich zaprášilo. Pak už jsem jen čekala, co to se mnou udělá, kudy to nakonec půjde a byla jsem překvapená, že vůbec nic. Po tom, co jsem minulý týden dělala dort a jen po olíznutí prstu hned letěla na záchod, mě to docela vyvedlo z míry, že se nic neděje :-D. A tak jsem pokračovala dál na večeři s pečenou kýtou, pak nějaké ty pomazánky, nějaký ten alkohol a spousta dalších dobrot. A výsledek? Nebylo to naštěstí rychlejší než já, ale připadala jsem si, jako bych sežrala slona. Ne slona, mamuta a to pěkně velkého a nepomohla tomu ani zdravotní procházka na Lysou.


Od pondělí (18.4.2016) zase vlním a musím přiznat, že už se zase cítím, že se slon sbalil a odcestoval zpátky do Afriky, takže na tom asi fakt něco bude :-). A dokonce už nemívám ani hlad i v těch nejméně sacharidy nabušených dnech. V pátek se jdu měřit (měla jsem v pondělí, ale po tom prasečím víkendu by to bylo k ničemu), tak jsem zvědavá, jak to všechno zase dopadne :-). Každopádně oslava byla úplně nejvíc i za cenu toho, že jsem si připadala nafouknutá jako žába a přerušila na chvilku vlnění. Naštěstí mě má pevná vůle zase vrátila zpátky nohama na zem a pokračujeme dále :-).
 
 
Odkaz na tyto dobroty najdete ve sladkých receptech :-).

pondělí 18. dubna 2016

Jahodový cheesecake

Nepatří mezi nejzdravější, jeho příprava taky není úplně nejjednodušší a nemůžete si ho sníst hodinu po upečení. Ale na tento jahodový kousek se vyplatí počkat...je naprosto luxusní, svěží a parádně se rozplývá na jazyku.
 
Ingredience na korpus:
 
250 g bebe sušenek máslových
špetka soli
60 g rozpuštěného másla
 
Ingredience na náplň:
 
900 g lučiny pokojové teploty
100 g kokosového cukru
špetka soli
2 lžičky vanilkového extraktu
4 velká vejce
160 ml zakysané smetany
160 g smetany ke šlehání
 
Ingredience na krém:
 
475 ml zakysané smetany
35 g vanilkového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
 
čerstvé jahody na dozdobení, 1 pytlík červené dortové želatiny
 
 
Postup:
 
Předehřejeme troubu na 180 °C. Nadrcené sušenky smícháme se solí a přilejeme rozpuštěné máslo. Promícháme a směs natlačíme na dno dortové formy. Dáme péct na 10 minut, potom vyndáme a necháme zchladnout. Snížíme teplotu v troubě na 160 °C. Do velké mísy vložíme lučinu a dobře ji rozšleháme. Přidáme cukr, vanilku, vejce, zakysanou smetanu a smetanu ke šlehání a pokračujeme ve šlehání. Náplň vylijeme na korpus a dáme péct na 1 hodinu. Po upečení dáme vychladnout do lednice cca na další hodinku a připravíme si krém vyšleháním zakysané smetany, cukru a vanilkového extraktu, kterým potřeme vychladlou náplň. Nakonec si podle návodu připravíme želatinu, nakrájíme jahody na kolečka, poklademe jimi krém a zalijeme vlažnou želatinou. Takto hotový cheesecake vložíme na noc do ledničky. Dobrou chuť :-)
 
 

Deník sebetrýznitele :-D - týden první

Tak včera (11.4.2016 - trošku nestíhám :-)) to byl přesně týden, co jsem naskočila na surf a ujíždím na sacharidových vlnách (makrobiotika). Za mě zatím teda asi opravdu největší výzva ze všech těch jídelníčkových experimentů za poslední půl rok. Už po týdnu jsem si tím 100% jistá. Když jsem si 14 dní v kuse vařila sóju, myslela jsem si, že nemůže být hůř, ale vždycky může být hůř :-D. Mám hlad :-D a ještě více chuť (hlavně na sladké, na které ji běžně nemívám) a občas jsem docela nervózní a nevrlá. Ale jak se říká, všechno je o zvyku (pořád si opakuju, že hlad je převlečená žízeň - mám výborný pitný režim snad poprvé v životě:-D), takže počítám, že příští pondělí se už budu vznášet jako peříčko a budu happy jak dva grepy.

Začátek týdne se dal přežít, hlavně protože jsem měla fůru práce a dalších aktivit, takže jsem moc nemyslela na to, že bych měla hlad, i když břicho si se mnou chtělo pořád dost povídat a nechtělo si nechat vysvětlit, že teď fakt jíst nebude. Nejhorší byl ale víkend, kdy jsem měla paradoxně nejvyšší příjem :-). V sobotu jsem do sebe ráno v 6 před odjezdem na túru šupla bílý jogurt, sójové mléko a hrušku a do batohu přibalila krabičku s rýží, mrkví, quinoou a čočkou na oběd a slunečnicová semínka na svačinu. Víte co jsou největší muka? Když vidíte někoho, jak do sebe cpe tatranku a vy uzobáváte slunečnicová semínka :-D.


To si ale teprve myslíte, že jsou to ty největší muka. Dokud nevytáhnete na kopci krabičku s obědem, na kterou jste strašně natěšení, protože je toto jídlo vrchol dne a zjistíte, že jste si zapomněli v autě lžičku a nemáte to čím jíst. Ale naštěstí jsem děvče šikovné a nosím u sebe vizitky, takže lžička byla v tu chvíli jasná a já mohla na chvilku zase umlčet žaludek :-D.


Sobotní celodenní túra měla nějakých 30 km, 1000 m převýšení a asi 9 hodin na nohou se závěrečným během ve sněhu po kolena a batohem na zádech (ještě že už jsem měla snězený obsah ze všech připravených krabiček :-D) na autobus, který nám nakonec stejně ujel :-D. Ještě že jsou slovenští brati tak pohostinní nebo jsem prostě jen nedokázala skrýt svůj zoufalý výraz:-D. V místním Coopu nám paní prodavačka zkrátila čas čekání na bus tím, že nám po nákupu normálně uvařila čaj, to nepochopíš, toto se ti u nás prostě nestane. A ani si na oplátku nechtěla od nás vzít višně v čokoládě, které měl Rubick na svačinu, no zlatá to žena:-D. Byla jsem zachráněna a bus nám jel ještě dříve, než jsme počítali a já už jsem se těšila na poslední krabičku-pickles s tuňákem a špenátem-druhý vrchol dne, pokud nepočítám ten, na který jsem se tentokrát fakt do slova a do písmene škrábala.

Nevěděla jsem, jestli už odpadnu ráno v autobuse, kdy mi hlava klimbala a narážela o okno nebo v průběhu cesty, kdy jsem se hrnula vzhůru nahoru jako slimák nebo večer, když jsme dorazili domů a ještě jsem do půlnoci pekla 3 dorty, protože jarní měsíce se u nás nesou v duchu narozenin a přece nebudeme dorty kupovat že :-D. Nebo jestli to bylo tím, že jsem v pátek ráno vstávala ve 3, abych Rubickovi udělala palačinky a ve 4 mohla vyrazit na Lysou.

 
 
Každopádně jak teď nad tím tak přemýšlím s odstupem pár dní, asi to bylo spíš to nevyspáni než skladba jídelníčku. Teď je mi momentálně fajn, cítím se "lehčí", nejsem ani moc unavená a i s tím hladem už to není taková tragédie. Možná už si začínám zvykat, ale neříkej hop....dál už to všichni známe. Jsem sama zvědavá, co přinese další týden :-).


A nějak takto teď vypadají moje večeře, obědy a svačinky..no radost pohledět :-D.