středa 27. dubna 2016

Deník sebetrýznitele :-D - týden třetí

Je úterý 26.4.2016, třetí týden sacharidových vln a já jsem totálně zoufalá a připadám si jako bych byla v tom (předem podotýkám, že nejsem :-)). Mám pocit, že bych secpala celý náklaďák i s přívěsem a zajedla to kyselými okurkami namočenými ve vanilkové zmrzlině. Celý tento stav vlastně začal ráno, když jsem se šla po dlouhé době měřit (cca po necelém měsíci). Když jsem byla naposledy, odcházela jsem s úsměvem na tváři a spokojená - váha byla stejná a ubyl mi nějaký tuk a přidaly se svaly, tak jak to má být, ale dneska.....Ono v podstatě to nebyla žádná velká tragédie (váha stejná, trošku tuku nahoru a svalů dolů - což není zase ale úplně značka ideál), ale konstatování, že jsem na tom podobně, jako když jsme začínali, mě v tu chvíli vůbec nepotěšilo a vyvolalo ve mě záchvat paniky :-O.
 
 
Když jsem v říjnu začínala, měla jsem nastavený jídelníček a trénink 2x denně pod dohledem a během zbylých dní jsem si cvičila sama (hory, jóga, běh apod.). S tělem se toho ale moc nedělo a verdikt zněl - jsi přetrénovaná. Po téhle informaci jsem čekala, že budu muset cvičit maximálně třeba 2x týdně, ale opak byl pravdou. Změnili jsme jídelníček a k tomu jsem dostala tréninkový plán - 2x denně fitko, 7 dní v týdnu. Což jsem v první chvíli teda vůbec nechápala, jsem přetrénovaná a mám chodit cvičit ještě 2x denně? Ale vzhledem k tomu, že jsem věděla, že jsem si vybrala toho nejlepšího trenéra z nejlepších, tak jsem zatla zuby, zavřela pusu a šla do toho. A teď musím říct, že to byla úplně ta nejlepší doba za celé ty 3 měsíce společného boje a mého nynějšího samostatného boje. Tělo se začalo rázem měnit, váha šla dolů společně s tuky, svaly šly nahoru a byla jsem plná energie. Což mě při tomto tréninku a jídelníčku (jedla jsem vlastně jen maso, zeleninu, tvaroh a nějaké oříšky) hodně překvapilo. A za celou dobu jsem neměla ani potřebu hřešit ani jsem neměla chuť na sladké.
 
Na sladké jsem nikdy moc nebyla. Spíš jsem masožravec a v minulém životě jsem byla možná kuna :-D, miluju totiž vajíčka na všechny způsoby. V jídelníčku, který mám teď, mám jen ryby za maso a vajíčka žádné (předtím jsem měla alespoň bílky). Což je pro mě obrovská změna, protože v minulém jídelníčku jsem měla maso vlastně pořád. A co je nejhorší...mám pořád chuť na sladké.
 
Ranní informace, že jsem tedy na tom podobně, jako když jsme tenkrát začínali, mě fakt roznesla na kopytech. Tak dlouho se člověk snaží (ano, mám kus práce za sebou, 12 kg dole je úspěch), trpí :-D, odpírá si spoustu věcí a pak se dozví toto. Většina z vás si asi řekne, že jsem úplný magor a že bych už mohla mít dost, že už by to stačilo. Ale nastavila jsem si nějaký cíl, kterého se nemůžu a nechci vzdát. I když si říkám....budeš vůbec někdy spokojená :-D? Za necelých 6 týdnů jdeme Lysohorský čyřlístek a do té doby se chci pořádně nabombit :-D. 
 
A jaký je teď můj pocit z toho všeho? Už jsem se trošku uklidnila, vydýchala a pocit zoufalství už není tak velký (díky vám všem, kteří jste mě dneska morálně podpořili :-P). Vím, že je toho na mě moc, že bych možná měla zvolnit, ale opravdu se nedokážu vzdát pravidelných výšlapů na Lysou, už jen kvůli tomu, že prostě někde a nějak trénovat musím. Navíc je to už i taková tradice a společenská událost (proč nespojit příjemné s užitečným). Ani každodenního cvičení, závodů a všech svých aktivit. Tělo i hlava si na to zvyklo a jak všichni víme, těžko se opouští něco, na co jsme si zvykli a vybudovali určitou závislost.  
 
A co se týče sacharidových vln? Momentálně jsem ve stavu, kdy si říkám, že nemůže být nic horšího a že se ani nedivím lidem, kteří s nimi po čase sekli a už by do toho nikdy nešli. I když jsem předtím možná nejedla moc, pořád jsem měla pocit, že mi nic nechybí. Ale v tomto případě je to úplně naopak. Jakoby mi něco chybělo, ale zatím jsem nepřišla na to, co to je. Možná, že je to tím, že je jídelníček hodně monotónní. Samá čočka, bulgur, jáhlová kaše, už několik týdnů. Ale tak to má být, tak vlny prostě fungují. Každopádně musím říct, že tělo je lehčí. Žádný pocit nafouklé žáby, jako když jsem si vyzkoušela jíst normálně (viz. narozeninová párty), což beru jako velké plus. Jako velké mínus (prozatím) beru to, že mám pocit, že mi pořád něco chybí, mám vlčí chutě a pořád se cítím místy podrážděná a unavená. Zatím tedy mínusy převládají nad plusy :-D, ale ještě není všem dům konec. Takže mi teď nezbývá zase nic jiného, než zatnout zuby a bojovat a věřit v lepší zítřky :-D. A jak zní moje heslo? Když už nemůžeš, tak přepni na nesmrtelnost. Přepínám tedy na nesmrtelnost a vstupuju pravou nohou do dalších dní a týdnů.
 
A proč to tedy všechno dělám? Protože jsem fakt asi magor :-D.
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat