pondělí 2. května 2016

Jahodový raw dort

Můj první pokus o raw dort. Jahodovo-banánový raw dort. Podle fotek nevypadá asi úplně vábně, jeho hodnoty z hlediska zdravého životního stylu a chuť to ale určitě dožene :-).
 
Ingredience na korpus:
 
100 g kešu oříšků natural (namočených na 3 hodiny ve vodě)
100 g mandlí natural (namočených na 3 hodiny ve vodě)
120 g vypeckovaných datlí

Ingredience na spodní náplň:

80 ml vanilkového sójového mléka
180 g datlí bez pecek (namočených na 1 hodinu ve vodě)
1 větší banán
1 lžíce citronové šťávy
 
 
Ingredience na vrchní náplň:
 
200 g jahod
120 ml kokosového oleje
2 lžíce medu
 
Ovoce do dortu:
 
2 banány
3 jahody
 
Postup:
  1. Kešu oříšky, mandle i datle na náplň slijeme a necháme okapat.
  2. Ingredience na korpus rozmixujeme a do vyložené dortové formy pečícím papírem o průměru 22 cm natlačíme vzniklou hmotu. Dáme vychladit do ledničky, zatímco budeme pokračovat dále.
  3. Datle s banánem, sójovým mlékem a citronovou šťávou rozmixujeme do hladkého krému a nalijeme na korpus. Dáme zatuhnout na cca 40 min do mrazáku.
  4. Po 40 minutách vytáhneme základ z mrazáku a poklademe nakrájenými jahodami a banány na kolečka a dáme znovu chladit.
  5. Pak už jen rozmixujeme ingredience na druhou náplň - jahody, kokosový olej a med. Z mrazáku opět vytáhneme formu a nalijeme poslední náplň na vrstvu ovoce. Naposledy strčíme do mrazáku a vytáhneme až těsně před servírováním.

Višňové brownies

Minulý týden jsme seděli ve vinárně a kamarád mi povídá, že byl v jedné malé cukrárně a dal si tam višňové brownies a že v tu chvíli nevěděl o světě, jen si užíval kus toho dezertu lžičku po lžičce a zažíval úplný foodgasm. No v hlavě mi problesklo, že je musím udělat, že přes to vlak nejede. A tak jsem druhý den nakoupila a už pekla. Zatím jsem s kamarádem od té doby nebyla, takže nevím, jestli to bude stejný foodgasm, každopádně spojení čokolády a kyselých višní nemůže dopadnou jinak než dobře že :-).


Ingredience na formu o velikosti 20 - 30 cm:

200g hořké čokolády
250g másla
170g třtinového cukru
140g špaldové mouky
50g holandského kakaa
200g kompotovaných višní bez pecek
špetka soli
4 vejce

Postup:
  1. Předehřejeme si troubu na 180°C a vyložíme si plech pečícím papírem
  2. Ve vodní lázni rozpustíme nalámanou čokoládu, přidáme máslo a cukr a mícháme, dokud se vše nerozpustí
  3. Jakmile se vše rozpustí, nalijeme čokoládu do větší mísy, necháme ji trošku vychladnout, přidáme všechna vejce, mouku, kakao, višně a zamícháme šlehačem
  4. Takto hotovou směs na brownies nalijeme a rozetřeme  rovnoměrně do pekáčku
  5. Brownies pečeme 35 minut tak, aby byly uvnitř vláčné a vlhké a poté vyndáme z trouby a necháme vychladnout
  6. Můžeme podávat se šlehačkou, zmrzlinou nebo jen tak :-)
 

Raw karamelové řezy s oříšky

Už podruhé v tomto týdnu jsem se rozhodla, že budu zase trošku experimentovat a zkusím jiný typ moučníku, který jsem ještě doposud nedělala a který bude fakt echt zdravý :-). Tím se staly karamelové raw řezy.  Třívrstvé řezy s oříškovým korpusem, jemnou karamelovou vrstvou a čokoládovou polevou s vlašskými ořechy. Zákusek, který všechny překvapí, protože s pravým karamelem nemá vůbec nic společného a přitom by jste to ani za mák nepoznali. Dokonce i taťka, který je odpůrce moooc zdravých věcí, mi málem za něj urval ruce :-).
 
 
Ingredience na korpus:
 
1/2 hrnku mletých vlašských ořechů
1/2 hrnku datlí, vypeckovaných (na hodinu nechat namočené ve vodě)
2 lžíce kokosového oleje
3 lžíce holandského kakaa
2 lžíce medu
 
Ingredience na karamelovou vrstvu:
 
1 hrnek datlí, vypeckovaných a namočených na hodinu ve vodě
1/2 hrnku vanilkového sójového mléka
2 lžíce kokosového oleje
3 lžíce tahini
1 lžička vanilkového extraktu
2 lžíce medu
1/4 hrnku nasekaných vlašských ořechů
 
Ingredience na polevu zdravější verze:
 
1/4 hrnku kokosového oleje
1/4 hrnku javorového sirupu
1/4 hrnku holandského kakaa
1/4 hrnku nahrubo nasekaných vlašských ořechů
 
Ingredience na polevu méně zdravá verze:
 
1/4 hrnku másla
2 lžíce medu
70 g hořké čokolády
1/4 hrnku nahrubo nasekaných vlašských ořechů
čokoládové dropsy
 
 
  1. Datle, vlašské ořechy, kokosový olej, kakao a med rozmixujeme dojemna v mixéru. Vyložíme si malý pekáček cca o velikosti 20 x 30 cm pečícím papírem nebo fólií a rozmixovanou směs natlačíme do formy a dáme do mrazáku.
  2. Mezitím si připravíme karamelovou vrstvu. Do mixéru si vložíme datle, kokosový olej, tahini, vanilkový extrakt, sójové mléko, med a ořechy a  mixujeme dohladka.
  3. Nalijeme karamelovou vrstvu na korpus, rovnoměrně rozprostřeme a vložíme opět do mrazáku.
  4. V malé misce promícháme kokosový olej, kakao a javorový sirup. Jakmile bude i druhá vrstva dezertu dostatečně ztuhlá, nalijeme na ní čokoládovou polevu a poté posypeme ořechy a vrátíme do mrazáku. Z mrazáku dezert vytáhneme až když jej budeme chtít podávat, aby byl dostatečně ztuhlý :-)
  5. Pokud budeme chtít dělat méně zdravější verzi, postupujeme úplně stejně, jen na polevu rozpustíme čokoládu a máslo ve vodní lázni, přimícháme med, nalejeme na karamelovou vrstvu, posypeme ořechy a čokoládovými dropsy a zase vložíme do mrazáku.

středa 27. dubna 2016

Deník sebetrýznitele :-D - týden třetí

Je úterý 26.4.2016, třetí týden sacharidových vln a já jsem totálně zoufalá a připadám si jako bych byla v tom (předem podotýkám, že nejsem :-)). Mám pocit, že bych secpala celý náklaďák i s přívěsem a zajedla to kyselými okurkami namočenými ve vanilkové zmrzlině. Celý tento stav vlastně začal ráno, když jsem se šla po dlouhé době měřit (cca po necelém měsíci). Když jsem byla naposledy, odcházela jsem s úsměvem na tváři a spokojená - váha byla stejná a ubyl mi nějaký tuk a přidaly se svaly, tak jak to má být, ale dneska.....Ono v podstatě to nebyla žádná velká tragédie (váha stejná, trošku tuku nahoru a svalů dolů - což není zase ale úplně značka ideál), ale konstatování, že jsem na tom podobně, jako když jsme začínali, mě v tu chvíli vůbec nepotěšilo a vyvolalo ve mě záchvat paniky :-O.
 
 
Když jsem v říjnu začínala, měla jsem nastavený jídelníček a trénink 2x denně pod dohledem a během zbylých dní jsem si cvičila sama (hory, jóga, běh apod.). S tělem se toho ale moc nedělo a verdikt zněl - jsi přetrénovaná. Po téhle informaci jsem čekala, že budu muset cvičit maximálně třeba 2x týdně, ale opak byl pravdou. Změnili jsme jídelníček a k tomu jsem dostala tréninkový plán - 2x denně fitko, 7 dní v týdnu. Což jsem v první chvíli teda vůbec nechápala, jsem přetrénovaná a mám chodit cvičit ještě 2x denně? Ale vzhledem k tomu, že jsem věděla, že jsem si vybrala toho nejlepšího trenéra z nejlepších, tak jsem zatla zuby, zavřela pusu a šla do toho. A teď musím říct, že to byla úplně ta nejlepší doba za celé ty 3 měsíce společného boje a mého nynějšího samostatného boje. Tělo se začalo rázem měnit, váha šla dolů společně s tuky, svaly šly nahoru a byla jsem plná energie. Což mě při tomto tréninku a jídelníčku (jedla jsem vlastně jen maso, zeleninu, tvaroh a nějaké oříšky) hodně překvapilo. A za celou dobu jsem neměla ani potřebu hřešit ani jsem neměla chuť na sladké.
 
Na sladké jsem nikdy moc nebyla. Spíš jsem masožravec a v minulém životě jsem byla možná kuna :-D, miluju totiž vajíčka na všechny způsoby. V jídelníčku, který mám teď, mám jen ryby za maso a vajíčka žádné (předtím jsem měla alespoň bílky). Což je pro mě obrovská změna, protože v minulém jídelníčku jsem měla maso vlastně pořád. A co je nejhorší...mám pořád chuť na sladké.
 
Ranní informace, že jsem tedy na tom podobně, jako když jsme tenkrát začínali, mě fakt roznesla na kopytech. Tak dlouho se člověk snaží (ano, mám kus práce za sebou, 12 kg dole je úspěch), trpí :-D, odpírá si spoustu věcí a pak se dozví toto. Většina z vás si asi řekne, že jsem úplný magor a že bych už mohla mít dost, že už by to stačilo. Ale nastavila jsem si nějaký cíl, kterého se nemůžu a nechci vzdát. I když si říkám....budeš vůbec někdy spokojená :-D? Za necelých 6 týdnů jdeme Lysohorský čyřlístek a do té doby se chci pořádně nabombit :-D. 
 
A jaký je teď můj pocit z toho všeho? Už jsem se trošku uklidnila, vydýchala a pocit zoufalství už není tak velký (díky vám všem, kteří jste mě dneska morálně podpořili :-P). Vím, že je toho na mě moc, že bych možná měla zvolnit, ale opravdu se nedokážu vzdát pravidelných výšlapů na Lysou, už jen kvůli tomu, že prostě někde a nějak trénovat musím. Navíc je to už i taková tradice a společenská událost (proč nespojit příjemné s užitečným). Ani každodenního cvičení, závodů a všech svých aktivit. Tělo i hlava si na to zvyklo a jak všichni víme, těžko se opouští něco, na co jsme si zvykli a vybudovali určitou závislost.  
 
A co se týče sacharidových vln? Momentálně jsem ve stavu, kdy si říkám, že nemůže být nic horšího a že se ani nedivím lidem, kteří s nimi po čase sekli a už by do toho nikdy nešli. I když jsem předtím možná nejedla moc, pořád jsem měla pocit, že mi nic nechybí. Ale v tomto případě je to úplně naopak. Jakoby mi něco chybělo, ale zatím jsem nepřišla na to, co to je. Možná, že je to tím, že je jídelníček hodně monotónní. Samá čočka, bulgur, jáhlová kaše, už několik týdnů. Ale tak to má být, tak vlny prostě fungují. Každopádně musím říct, že tělo je lehčí. Žádný pocit nafouklé žáby, jako když jsem si vyzkoušela jíst normálně (viz. narozeninová párty), což beru jako velké plus. Jako velké mínus (prozatím) beru to, že mám pocit, že mi pořád něco chybí, mám vlčí chutě a pořád se cítím místy podrážděná a unavená. Zatím tedy mínusy převládají nad plusy :-D, ale ještě není všem dům konec. Takže mi teď nezbývá zase nic jiného, než zatnout zuby a bojovat a věřit v lepší zítřky :-D. A jak zní moje heslo? Když už nemůžeš, tak přepni na nesmrtelnost. Přepínám tedy na nesmrtelnost a vstupuju pravou nohou do dalších dní a týdnů.
 
A proč to tedy všechno dělám? Protože jsem fakt asi magor :-D.
 
 

pondělí 25. dubna 2016

Pohanko-kuskusová pizza na několik způsobů

K tomuto receptu mě už nějaký ten pátek zpátky inspirovala Monča Gavlovská http://food-inspire.blogspot.cz/ a já jsem si ho jen trošku upravila a dovolila jsem si ho šoupnout sem mezi své recepty :-). Protože tento recept je naprosto luxusní. Je zdravý, dá se udělat i bezlepkový a můžete použít vše, co máte na pizze rádi a až tak moc nehřešit a chlapi vám to rozhodně neodmítnou i když není základem nabobtnalé těsto z pšeničné mouky :-)
 
Ingredience na těsto:
 
100 g pohankových (nebo ovesných) vloček
60 g celozrnného kuskusu
bílý jogurt
2 lžičky kypřícího prášku
sůl
 
Podle chuti můžeme udělat tvarůžkovou (2 balíky tvarůžek, 1 mascarpone, zelená cibulka a koření červená paprika na dozdobení) nebo třeba tuňákovou (rajský protlak, plechovka tuňáka, čerstvá zelená cibulka nebo červená cibule, 4 vejce a strouhaný sýr) a pro milovníky sladko-slaných chutí například pizza hawai (rajský protlak, dušená šunka, kousky ananasu, strouhaný sýr a posypat provensálským kořením) a spoustu dalších, záleží jen a jen na Vás, na co budete mít zrovna chuť :-).


Postup:
 
V misce smícháme vločky s kuskusem a zalijeme horkou vodou tak, aby se nám směs ponořila, ale aby neplavala zase úplně ve vodě. Necháme nabobtnat, přidáme jogurt, kypřící prášek, sůl a vše smícháme dohromady. Takto vzniklou směs rozprostřeme na formu vyloženou pečícím papírem, naklademe na ni všechny suroviny jako na klasickou pizzu a dáme péct do trouby vyhřáté na 220°C na 15-20 min.  

Aspoň na chvilku mít 90-60-90 :-D

Byl čtvrtek 21.4.2016 kolem 9 večer a my jsme se právě vraceli z Lysé. Před sebou jsem měla ještě jeden velký úkol - napéct proviant na sobotní závod pro 4 chlapy. V plánu jsem měla něco slaného a něco sladkého, tak ať jim uspokojím všechny důležité chuťové pohárky a nastartuju jejich výkon :-D a že udělám něco rychlého, tak ať jdu konečně jednou spát před dvanáctou. No co čert nechtěl, už po druhé v tomto týdnu jsme měli nečekanou návštěvu. Poprvé to bylo v pondělí, když jsme se vraceli večer z divadla a přišla mi od kamarádka Janka zpráva, že má klíště na zadku a nevidí si na něj :-D a protože když můžu, tak pomůžu, samozřejmě jsem ho nenechala ve štychu a napsala mu, že si teda tentokrát nebudu hrát na pekařku (je to můj hlavní ochutnávač), ale na zdravotní sestřičku (ano, ráda si hraju :-D) a že se ním společně popereme a ať tedy přijede. Zdržel se u nás někdy do půl 1 do rána (jistě že ho hned nevyhodím chudáka, když byl po takové operaci že :-D). Po druhé to bylo právě ve čtvrtek, kdy mi napsal, že má pro mě velkou sklenici sušených rajčat a víno k tomu. Sušená rajčata prostě byla výzva k tomu ho na chvilku pozvat že jo. Odcházel o půl 2 a můj plán na brzké zaparkování do garáže zase selhal. Naštěstí neselhal můj plán něco upéct a tak jsem to aspoň měla ve společnosti 2 okukujících chlapů na malých židličkách se sklenkou vína v ruce. To jsem ale nečekala, ačkoliv jsem vlastně měla, že se ti dva přetransformují do obrovských kobylek a s příslibem malinké ochutnávky se vrhnou na můj čerstvě upečený proviant. Pizzu jsem zachránila, od každé dostali jeden kousek, ale to jim samozřejmě ke spokojenosti nestačilo. Ještě teď mi zní v uších:" Teď by to chtělo sladkou tečku",  koukajíc mlsně na čerstvě upečený jahodový cheesecake, který jsem právě pracně soukala do ledničky. Z obrovských kobylek se najednou staly malá smutně koukající štěňátka a protože jsem v tomto hrozná měkkota a miluju smutně koukající štěňátka, zase jsem prohrála a už jim podávala lžičky. A jen pozorovala, jak se jim začínají dělat boule za ušima a jak koláč pomalu a jistě mizí.
 A v tu chvíli jsem si říkala, sakra, však ten koláč je na sobotu a ačkoliv mi bylo líto jim ho vyrvat z ruky, když jsem koukala na jejich spokojený výraz a pod jejich příslibem, že to tam jen zarovnají, jsem jim ho nakonec vytrhla a rychle schovala do ledničky, protože skoro půlka byla už v tahu :-D. Ještě jsem si rychle stihla udělat krabičky a po půl druhé šla spát. Schválně, které z nich asi budou moje? :-)
Už odmalička jsem vyrůstala ve společnosti opačného pohlaví. A tak nějak jsem si s opačným pohlavím vždycky i více rozuměla :-D a tak víkend i když ne celý, ve společnosti 4 chlapů (sportovců) zněl více než dobře a ani mi nevadilo, že tentokrát nebudu závodit, ale budu se jen kochat, řídit, masírovat, rozdávat svačinky a povzbuzovat :-). Rozhodli jsme se, že vyrazíme už v pátek, abychom v sobotu nemuseli brzo vstávat i když kluci vybíhali až někdy kolem 10 hod. Vyráželi jsme kolem 6 odpoledne a kluci už se pomalu začali vžívat do role slečen - v obchodě jsme byli snad přes půl hodiny a auto vypadalo, jako bychom jeli na 14 dní do Chorvatska. Ale úspěšně jsme to zvládli a mohli vyrazit směr Nové Město na Moravě, kde nás druhý den čekal den D - závod NoMen Run 2016.  Po cestě jsme se stihli pěkně naladit bílým vínkem, spálit chuťové pohárky chilly kešu z Lídlu, zahrát hádej co jsem (hra byla v této společnosti zase povýšena o level výše :-D) a několikrát zazpívat Plakala od Divokého Billa. Díky tomu cesta uběhla jako nic a my už jsme se ubytovávali v podkroví rodinného domku ve vesnici Křídla (v tu chvíli měl myslím Rubick dost silné déja vu z minulého víkendu, kdy se na křídlech pěkně proletěl s kamarádem Jankem na oslavě mých třicátin :-D), zahráli si Piktomanii, snědli pár zásob, dopili všechna vína, které jsme s sebou měli a udělali módní přehlídku. V rámci tohoto závodu se objednávaly nová růžová trička, která klukům teda nesmírně slušela :-D a já jsem za to moc ráda, protože ho mám i já a můžu si ho pěkně střídat s tím původním černým :-P.
Pár dní před závodem jsem přemýšlela nad tím, jak je k tomu růžovému tričku dostrojím. A odpověď byla jasná - legíny a baletní sukýnky alá Vlastík Harapes a růžové nehty. Za sukýnku jsem teda bojovala a neslevila, bohužel růžový lak na nehtech jsem měla nakonec jen já a z legín taky sešlo, když Tom řekl, že prostě musí větrat a v legínách a už vůbec ne bílých nebo růžových nepoběží :-D. Rozkaz zněl ale jasně, holky musí běžet sladěné a tak jsme se nakonec domluvili na růžovém tričku, černých kalhotách a růžové baletní sukýnce. Tady nastal největší problém. Kde sehnat baletní sukýnky pro 4 chlapy? Na netu byly dámské s čekací dobou minimálně 10 dní a závod byl už za 3 dny (ano klasika, dělat věci na poslední chvíli mi jde nejlépe :-D) a tak jsem teda vyrazila shoppovat a doufala jsem, že najdu alespoň něco, do čeho se vlezou. První obchod nezklamal a já jsem spokojeně odcházela se dvěma růžovými sukýnkami. Nechala jsem je pěkně ležet doma na křesle a ve čtvrtek, den před odjezdem, jsme si s Rubickem řekli, že je teda otevřeme a vyzkoušíme. A ejhle, maximální velikost gumy 85 cm nebyla dost maximální
pro všechny. Já jsem se do ni teda nasoukala, ale Rubickovi skončila přesně u kolen :-D. 

Při představě, že máme druhý den jet a já nemám sukýnky, nastala panika. Ale pořád jsem se uklidňovala, že je v pátek přešiju a bude to. Jenomže v pátek toho bylo víc než dost a já jsem stihla jen rozpárat jednu sukni. Ale říkala jsem si, že Pavlík a Tom jsou na tom podobně jako já, tak jim tu jednu nechám a Víťovi a Rubickovi koupím gumu a budou mít z toho "zástěrku". Po cestě pro gumu jsem se stavila ale ještě ze srandy do sekáče, který máme kousek od práce a kromě třech kraťasů pro sebe jsem se už po druhé, tentokrát ale už naposledy vracela se dvěma růžovýma sukýnkama, do kterých by se už vlezl i slon :-D. Ze sukýnek se nakonec vyklubaly růžové topy, ale to myslím vůbec nevadilo.
A v sobotu ráno už kluci stáli na startu závodu NoMen Run 2016, jako jediný chlapský tým s originálním názvem 90-60-90 (v tu chvíli jsem si říkala, že mezi ně parádně zapadám i když by byl na místě spíš název 60-90-60 :-D), sladěni a červení až za ušima. Samozřejmě jsme museli udělat ještě nějaké reprezentativní fota, aby bylo co házet na všechny možné sociální sítě a Rubick se už začal pomalu připravovat na start s ostatními opravdovými ženami :-D. Jako správní kamarádi jsme u organizátorů zajistili ještě lehké ztrapnění v podobě písničky Sexy and I know it a podáním informací o tom, co má Rubick jako žena ráda, kolik má dětí apod. Ten se po startu zachoval ale jako pravý gentleman, když spoluběžkyně pustil na schodech, čehož vzápětí myslím dost litoval, protože je už do konce první etapy neviděl (u vyhlašování jsme zjistili, že se jejich týmy umístily na 1.- 4. místě :-D).
 

 My ostatní jsme mezitím naskočili do auta a už jsme mířili ke konci první etapy, kde se měl už na štafetový kolík - růžovou štafetovou reflexní pásku, připravovat Víťa, který jak vždycky říká, že bez čepičky je to za 500 a tak nasadil čepičku a čekal, až Rubick doběhne. A to bychom nebyli my, my z Černých plic (pro sobotu Růžových plic), abychom tradičně neudělali ostudu a tak jsme si dali klasicky stojkový workshop a na plné koule pustili z auta hudbu typu Dělání dělání, Statistika nuda je a podobné pohádkové vypalovačky. Musím říct, že má Tom opravdu pestrý play list :-D. 
 

 A v takovémto duchu se vlastně nesl celý den. Celý den byl taková jedna velká párty. Na to, jak vyhrožovali, tak nám počasí vyšlo a až na pár malých kapek na začátku bylo celý den úplně luxusně. Nikde jsme se po cestě neztratili, kluci se nezrakvili, parádně jsme se pobavili, pokecali a nasmáli. A opravdovým překvapením pro mě bylo, když si kluci doběhli do cíle pro účastnické medaile, pochlubili se, že jsem jim dělala od pátku support, přejmenovali mě ze supportu na team managerku a já jsem za tuto funkci ještě dostala medaili. Jooo v tu chvíli jsem byla happy jak dva grepy a až se bude zase konat nějaké podobná vylomenina, tak jsem pro všemi dvaceti. Tímto děkuju klukům za parádní pátek a ještě parádnější sobotu a jak jsem už psala na Fb....když ji miluješ, není co řešit a kdo by tyhle micky nemiloval, když vás nosí na rukou i na zádech :-D :-*. Díky vám jsem si na chvilku připadala jako princezna :-D :-D :-D.     
Celý den jsme pak ještě zakončili společnou večeří v restauraci ve Velké Bíteši s Mattonkami, které na nás čekaly se šampaňským něco přes hodinu v cíli. Jojo, my jsme Ostraváci, my jsme prostě charakter a držíme při sobě a ze závodu jsme odcházeli s voláním Ostrava, Mattonky a Černé plíce přes celý stadión :-). A kluci nebo teda děvčata s mírami 90-60-90 nakonec skončili/a na krásném 12. místě.    

středa 20. dubna 2016

Deník sebetrýznitele :-D - týden druhý

Tak a máme tady druhý týden i když vlastně nevím, jestli není zase zároveň začátkem a můžu to počítat. Trošku complicated, ale vysvětlím. Příští měsíc slavím třicítku. Ale abych měla čas na regeneraci, slavila jsem ji už tento víkend. No hlavně toto byl jediný volný víkend v mém letos totálně napráskaném kalendáři. Nevím čím to je, jestli je tento věk něčím opravdu výjimečným - někde jsem četla, že ženám začíná život po třicítce, no uvidíme :-D, každopádně jsem měla a mám potřebu tento rok naplnit až po strop různými akcemi, závody apod., jako bych to potřebovala letos prostě všechno stihnout :-). Nicméně tento víkend znamenal ale jediné...slavit, slavit a zase slavit v kruhu té nejlepší společnosti - tedy přátel jako dlouholetých přátel (i když mnozí nemohli dorazit :-(), přátel z geocachingu a přátel z černých plic. Mimochodem všem mooooc děkuju za parádní dárečky (dostala jsem všechno, co jsem si přála - asi je mezi nimi nějaký skřítek telepat nebo si to nedokážu jinak vysvětlit :-D) a hlavně za to, že jsem to s nimi mohla prožít (v květnu, až ty narozeniny ale budu mít oficiálně, tak repetéééé :-P).

 
Co to ale ve finále znamenalo? Znamenalo to to, že jsem na víkend skoro po 14 dnech přerušila vlnění a prostě jsem si pořádně užila oslavu. Přece jen je tento věk jen jednou za život (ano ano, tímto si to omlouvám, ale zase na druhou stranu, cokoliv jsem měla zadané, vždycky jsem to splnila, tak jednou si to omluvit můžu že jo :-)) a tak jsem se v ničem neomezovala. Konečně jsem vyzkoušela donuty z Just donut. I když nejsem koblihová, hlavou mi proletěla myšlenka, že bych je prostě chtěla zkusit a tak jsem hned psala Rubickovi, jestli by mi mohl třeba dva ráno vyzvednout. Dovezl je ještě teplé a byly s arašídovým máslem, oříšky a sušenkami a byly fááákt velké. A co čert nechtěl, byly hlavně úplně luxusní a tak světe div se i po tom, co jsem měla za sebou snídaně typu jáhlová kaše, semínka na svačiny a na obědy mrkev s bulgurem a tím i dost malý žaludek, jsem je oba dva sežrala. Ano, oba dva a jen se po nich zaprášilo. Pak už jsem jen čekala, co to se mnou udělá, kudy to nakonec půjde a byla jsem překvapená, že vůbec nic. Po tom, co jsem minulý týden dělala dort a jen po olíznutí prstu hned letěla na záchod, mě to docela vyvedlo z míry, že se nic neděje :-D. A tak jsem pokračovala dál na večeři s pečenou kýtou, pak nějaké ty pomazánky, nějaký ten alkohol a spousta dalších dobrot. A výsledek? Nebylo to naštěstí rychlejší než já, ale připadala jsem si, jako bych sežrala slona. Ne slona, mamuta a to pěkně velkého a nepomohla tomu ani zdravotní procházka na Lysou.


Od pondělí (18.4.2016) zase vlním a musím přiznat, že už se zase cítím, že se slon sbalil a odcestoval zpátky do Afriky, takže na tom asi fakt něco bude :-). A dokonce už nemívám ani hlad i v těch nejméně sacharidy nabušených dnech. V pátek se jdu měřit (měla jsem v pondělí, ale po tom prasečím víkendu by to bylo k ničemu), tak jsem zvědavá, jak to všechno zase dopadne :-). Každopádně oslava byla úplně nejvíc i za cenu toho, že jsem si připadala nafouknutá jako žába a přerušila na chvilku vlnění. Naštěstí mě má pevná vůle zase vrátila zpátky nohama na zem a pokračujeme dále :-).
 
 
Odkaz na tyto dobroty najdete ve sladkých receptech :-).

pondělí 18. dubna 2016

Jahodový cheesecake

Nepatří mezi nejzdravější, jeho příprava taky není úplně nejjednodušší a nemůžete si ho sníst hodinu po upečení. Ale na tento jahodový kousek se vyplatí počkat...je naprosto luxusní, svěží a parádně se rozplývá na jazyku.
 
Ingredience na korpus:
 
250 g bebe sušenek máslových
špetka soli
60 g rozpuštěného másla
 
Ingredience na náplň:
 
900 g lučiny pokojové teploty
100 g kokosového cukru
špetka soli
2 lžičky vanilkového extraktu
4 velká vejce
160 ml zakysané smetany
160 g smetany ke šlehání
 
Ingredience na krém:
 
475 ml zakysané smetany
35 g vanilkového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
 
čerstvé jahody na dozdobení, 1 pytlík červené dortové želatiny
 
 
Postup:
 
Předehřejeme troubu na 180 °C. Nadrcené sušenky smícháme se solí a přilejeme rozpuštěné máslo. Promícháme a směs natlačíme na dno dortové formy. Dáme péct na 10 minut, potom vyndáme a necháme zchladnout. Snížíme teplotu v troubě na 160 °C. Do velké mísy vložíme lučinu a dobře ji rozšleháme. Přidáme cukr, vanilku, vejce, zakysanou smetanu a smetanu ke šlehání a pokračujeme ve šlehání. Náplň vylijeme na korpus a dáme péct na 1 hodinu. Po upečení dáme vychladnout do lednice cca na další hodinku a připravíme si krém vyšleháním zakysané smetany, cukru a vanilkového extraktu, kterým potřeme vychladlou náplň. Nakonec si podle návodu připravíme želatinu, nakrájíme jahody na kolečka, poklademe jimi krém a zalijeme vlažnou želatinou. Takto hotový cheesecake vložíme na noc do ledničky. Dobrou chuť :-)
 
 

Deník sebetrýznitele :-D - týden první

Tak včera (11.4.2016 - trošku nestíhám :-)) to byl přesně týden, co jsem naskočila na surf a ujíždím na sacharidových vlnách (makrobiotika). Za mě zatím teda asi opravdu největší výzva ze všech těch jídelníčkových experimentů za poslední půl rok. Už po týdnu jsem si tím 100% jistá. Když jsem si 14 dní v kuse vařila sóju, myslela jsem si, že nemůže být hůř, ale vždycky může být hůř :-D. Mám hlad :-D a ještě více chuť (hlavně na sladké, na které ji běžně nemívám) a občas jsem docela nervózní a nevrlá. Ale jak se říká, všechno je o zvyku (pořád si opakuju, že hlad je převlečená žízeň - mám výborný pitný režim snad poprvé v životě:-D), takže počítám, že příští pondělí se už budu vznášet jako peříčko a budu happy jak dva grepy.

Začátek týdne se dal přežít, hlavně protože jsem měla fůru práce a dalších aktivit, takže jsem moc nemyslela na to, že bych měla hlad, i když břicho si se mnou chtělo pořád dost povídat a nechtělo si nechat vysvětlit, že teď fakt jíst nebude. Nejhorší byl ale víkend, kdy jsem měla paradoxně nejvyšší příjem :-). V sobotu jsem do sebe ráno v 6 před odjezdem na túru šupla bílý jogurt, sójové mléko a hrušku a do batohu přibalila krabičku s rýží, mrkví, quinoou a čočkou na oběd a slunečnicová semínka na svačinu. Víte co jsou největší muka? Když vidíte někoho, jak do sebe cpe tatranku a vy uzobáváte slunečnicová semínka :-D.


To si ale teprve myslíte, že jsou to ty největší muka. Dokud nevytáhnete na kopci krabičku s obědem, na kterou jste strašně natěšení, protože je toto jídlo vrchol dne a zjistíte, že jste si zapomněli v autě lžičku a nemáte to čím jíst. Ale naštěstí jsem děvče šikovné a nosím u sebe vizitky, takže lžička byla v tu chvíli jasná a já mohla na chvilku zase umlčet žaludek :-D.


Sobotní celodenní túra měla nějakých 30 km, 1000 m převýšení a asi 9 hodin na nohou se závěrečným během ve sněhu po kolena a batohem na zádech (ještě že už jsem měla snězený obsah ze všech připravených krabiček :-D) na autobus, který nám nakonec stejně ujel :-D. Ještě že jsou slovenští brati tak pohostinní nebo jsem prostě jen nedokázala skrýt svůj zoufalý výraz:-D. V místním Coopu nám paní prodavačka zkrátila čas čekání na bus tím, že nám po nákupu normálně uvařila čaj, to nepochopíš, toto se ti u nás prostě nestane. A ani si na oplátku nechtěla od nás vzít višně v čokoládě, které měl Rubick na svačinu, no zlatá to žena:-D. Byla jsem zachráněna a bus nám jel ještě dříve, než jsme počítali a já už jsem se těšila na poslední krabičku-pickles s tuňákem a špenátem-druhý vrchol dne, pokud nepočítám ten, na který jsem se tentokrát fakt do slova a do písmene škrábala.

Nevěděla jsem, jestli už odpadnu ráno v autobuse, kdy mi hlava klimbala a narážela o okno nebo v průběhu cesty, kdy jsem se hrnula vzhůru nahoru jako slimák nebo večer, když jsme dorazili domů a ještě jsem do půlnoci pekla 3 dorty, protože jarní měsíce se u nás nesou v duchu narozenin a přece nebudeme dorty kupovat že :-D. Nebo jestli to bylo tím, že jsem v pátek ráno vstávala ve 3, abych Rubickovi udělala palačinky a ve 4 mohla vyrazit na Lysou.

 
 
Každopádně jak teď nad tím tak přemýšlím s odstupem pár dní, asi to bylo spíš to nevyspáni než skladba jídelníčku. Teď je mi momentálně fajn, cítím se "lehčí", nejsem ani moc unavená a i s tím hladem už to není taková tragédie. Možná už si začínám zvykat, ale neříkej hop....dál už to všichni známe. Jsem sama zvědavá, co přinese další týden :-).


A nějak takto teď vypadají moje večeře, obědy a svačinky..no radost pohledět :-D.



středa 13. dubna 2016

Špaldové bulky s medvědím česnekem

O účincích medvědího česneku jsem už psala, když jsem vařila polévku. U té jsem nezůstala a česnek ještě putoval do špaldových bulek, které můžete zdlábnout místo klasického pečiva například v sobotu ráno k míchaným vajíčkům :-).


Ingredience:
 
220g špaldové mouky
1,5 lžičky kypřícího prášku
1 lžička soli
65 g másla pokojové teploty
50 g nahrubo strouhaného parmazánu
130 ml mléka + lžíce na potření
velká hrst nadrobno nasekaného medvědího česneku
1 žloutek na potření
strouhaný eidam na posypání

 
Postup:
 
Troubu předehřejeme na 220 °C. V míse smícháme mouku, kypřící prášek, parmazán a sůl. Dále přidáme máslo, mléko, medvědí česnek a pečlivě promícháme. Takto připravené těsto prohněteme ještě na pomoučeném válu, lehce rozválíme a pomoučeným nožem nařízneme na cca 10 podobných čtverečků (neodkrajujeme). Přeneseme je do pečící nádoby vyložené pečícím papírem, potřeme mlékem smíchaným se žloutkem a posypeme strouhaným eidamem. Pečeme 15-20 minut dozlatova. Jsou výborné ještě teplé, když z nich ven vytéká voňavý parmazán :-).

pondělí 11. dubna 2016

Švestkový cheesecake se skořicí

Jak už jsem psala v příspěvku o limetkovém koláči, neodhadla jsem trošičku poměr ingredience vs. rozměr formy a tak mi zbylo ještě kus těsta na další koláč. Říkala jsem si, že těsto přece nevyhodím, že by to byla věčná škoda a tak jsem chvilku koukala do ledničky a nakonec z toho vylezl tento parádní švestkový koláč provoněný skořicí :-).
 
 
Ingredience na těsto:
 
170 g špaldových sušenek
70 g kokosového cukru
90 g rozpuštěného másla
 
Ingredience na krém:
 
300 g polotučného tvarohu
3 lžíce mléka
1 sáček vanilkového bio cukru
1 lžička vanilkového extraktu
1 vejce
kompotované švestky
skořice
med, tvaroh na dozdobení
 
 
Troubu předehřejeme na 190 °C. V misce smícháme rozdrcené sušenky, cukr a máslo a směs namačkáme na dno a po obvodu dortové formy o průměru 22 cm. Vložíme do trouby a pečeme 10 minut. Necháme alespoň půl hodinky chladnout. Mezitím si v míse smícháme tvaroh, vejce a mléko. Přidáme vanilkový cukr, skořici, nakrájené švestky a vanilkové aroma. Vzniklý krém poklademe na korpus a dáme péct na dalších 30 minut. Před podáváním dozdobíme ušlehaným tvarohem s medem  pomocí cukrářského sáčku a čokoládovými dropsy.
 
 

Limetkový koláč

Rozkaz zněl jasně, taťka od Rubicka bude mít v neděli oslavu narozenin a tak je třeba udělat nějaký dortík. A abych nedělala pořád jen narozeninové mrkváče, zkusila jsem tentokrát trošku něco jiného. Limetkový dort, ze kterého se nakonec stal spíše limetkový koláč, protože jsem špatně odhadla poměr ingredience vs. rozměr formy, ale byl osvěžující a myslím, že všem nakonec i chutnal :-).
 
 
Ingredience na krém:
 
170 g špaldových sušenek
70 g kokosového cukru
90 g rozpuštěného másla
 
Ingredience na krém:
 
1 konzerva kondenzovaného mléka
1 zakysaná smetana
limetková šťáva ze 3 limetek (pokud chcete kyselejší, můžete dát i více limetek)
strouhaná kůra z limetek
 
Čokoládové dropsy a smetana ke šlehání na ozdobu
 
Troubu předehřejeme na 190 °C. V misce smícháme rozdrcené sušenky, cukr a máslo a směs namačkáme na dno a po obvodu dortové formy o průměru 22 cm. Vložíme do trouby a pečeme 10 minut. Necháme alespoň půl hodinky chladnout. Mezitím si v míse prošleháme slazené kondenzované mléko, zakysanou smetanu, limetkovou šťávu a kůru, směs nalijeme na připravený korpus a pečeme  dalších 15 minut. Koláč necháme vychladnout a potom ho dáme před podáváním alespoň na 2-3 hodinky do ledničky. Před podáváním dozdobíme ušlehanou smetanou  pomocí cukrářského sáčku a čokoládovými dropsy. A nakonec posypeme strouhanou kůrou. Dort nepatří mezi ty nejzdravější, ale občas je třeba si trošku zahřešit :-P.

středa 6. dubna 2016

Čoko banánové muffiny s horkým ovocem a zmrzlinou

Čokoláda a banán, nesmrtelná kombinace, která i tentokrát vládla naší kuchyní. Tentokrát ale ve formě malých muffinů :-).
 
 
Ingredience na těsto (20 muffinů):
 
230 g špaldové mouky
100 g kokosového cukru
30 g kakaa
1/2 prášku do pečiva
1/4 lžičky sody na pečení
1/4 lžičky soli
sáček bio vanilkového cukru
4 banány
120 g másla
2 vajíčka
100 g hořké čokolády
100 g bílé čokolády
máslo na vymazaní formy
 
Postup:
 
Sypké věci (mouku, cukr, kakao, prášek do pečiva, sodu, sůl a vanilkový cukr) smícháme dohromady v jedné míse. V druhé míse smícháme vajíčka, banány (ty jsem si rozemlela v mixéru, ale stáčí i rozmačkat, pokud chceme mít větší kousky), roztopené máslo a kousky hořké a bílé čokolády. Tekutou směs přilijeme do sypké a všechno spolu promícháme. Směs přelijeme do formiček na muffiny a pečeme při 180 stupních 40 minut. Podáváme dokud jsou muffiny ještě teplé např. s vanilkovou zmrzlinou a horkými višněmi.
 
 

Bramborové chipsy s rozmarýnem

Tuto přílohu jsme dělali poprvé s kamarády minulý rok na dovolené v Chorvatsku. Předtím jsem dělala docela často brambory v troubě, ale většinou tedy jako měsíčky. Tady jsem poprvé ochutnala tuto variantu a musím říct, že jsem vrněla blahem. Možná za to mohlo i to jedno šampaňské ve mě a pár panáků Jägeru :-D, ale v tu chvíli to byl pro mě dokonalý foodgasm a od té doby je dělám pravidelně. Ať už jako přílohu nebo jako hlavní jídlo jen tak třeba s dipem :-).
 
 
Ingredience na 1 plech:
 
5 ks větších brambor
sůl, pepř, provensálské koření
čerstvý rozmarýn
olivový olej
cibule (česnek)
 
Ingredience na dip:
 
čerstvý kopr
1 kelímek řeckého jogurtu
pár kapek citrónu
pár kapek tabasca
pár kapek kečupu
špetka soli
 
Postup:
 
Brambory omyjeme, nakrájíme na tenké plátky a poskládáme vedle sebe na plech vyložený pečícím papírem. Osolíme, opepříme, posypeme provensálským kořením, čerstvým rozmarýnem a poklademe plátky česneku nebo plátky cibule. Pokapeme rovnoměrně olivovým olejem a dáme péct na cca 30 minut do vyhřáté trouby na 225 0C. Podáváme s dipem, který jsme si připravili smícháním všech ingrediencí.
 
 

Kurkumové smoothie

Kurkuma - zlatá bohyně,  pozemská bylina Slunce, zlatý prášek první pomoci.  Podle dochovaných dokladů se používá kurkuma denně v Indii nejméně  6000 let jako lék, zkrášlovací prostředek, koření při vaření a jako barvivo. Zmínil se o ní i Marko Polo ve svém deníku: „Našel jsem bylinu, která má všechny kvality šafránu, ale je to kořen“. Její síla je vyvážená a má velmi široké spektrum působení.  Zvyšuje odolnost a regeneraci organizmu, podporuje imunitu a má vliv i na psychiku, správné tvoření tkání a celkovou regeneraci.  Prohlubuje přírodní chuť potravin, není příliš pálivá a je vhodná i pro ty, kteří nemají rádi čili koření, nebo jiné příliš aromatické koření. A udělat si z ní hned po ránu dobře v žaludku dodá sílu i energii :-). 
 
Ingredience:
 
2 zralé banány
2 velké lžíce oříškového másla
1 lžička mleté kurkumy
špetka mletého pepře
1 lžíce avokádového sirupu
2 hrnky kokosové vody
 
Postup:
 
Všechny suroviny rozmixujeme na hladký krém a ihned můžeme podávat, třeba k čoko banánovému muffinu :-).

Sobě sama trýznitelem aneb vzhůru do další výzvy :-)

Další z mých radostí je mé vlastní sebetrýznění :-D. Myslím, že se to tak dá asi nazvat, jak jinak nazvat někoho, kdo se dobrovolně vzdá pečiva, uzenin, sýrů, alkoholu (chjoooo :-D)  a dalších dobrot, peče dorty a různé chuťovky, které pak ani nejí a ještě se kouká na lidi, jak jim chutná. Ano, jsem sobě takovým malým sebe trýznitelem. Ono je to všechno ale hlavně podmíněno zase tím, že miluju výzvy, jakékoliv a najet na nějaký psychózní jídelníček a vzdát se všeho, co má člověk rád, to je velká výzva. Ale zase to, když člověk vydrží a pak vidí ten výsledek, je pak nepopsatelný pocit a výborný hnací motor dál. A i když je to na začátku těžké, dá se na všechno zvyknout a člověk si z toho nakonec ještě udělá i životní styl, kterého pak nemá potřebu se vzdávat i když si ostatní kolem dokola klepou na čelo :-D.
 
 
Takových "jídelníčkových" výzev jsem měla od října, kdy jsem začala trénovat s Michalem Kulštejnem možná pět. A pokaždé jsem si říkala, díky bože za to, že máš tak pevnou vůli :-D. Já mléčno výrobková, šunková a pečivová mám být bez toho všeho??? První jídelníček byl ale fajn a říkala jsem si, že jestli to bude takhle, tak to bude pohoda. Měla jsem ryby, maso, oříšky, zeleninu a dokonce Havlíkovy tyčinky (za ty bych teď položila i vlastní život :-D) a ani mi vůbec nevadilo, že jsem přišla o svou svatou trojici. Tento jídelníček vydržel asi 14 dní a přišla změna. Množství se omezilo a hlavně jsem nejedla pravidelně každý den od rána. Jeden den jsem jedla od rána do večera, další třeba až od 12 hodin a posunulo se to až tak, že jsem jedla od 14 hodin a hlady jsem šilhala. A to nejhorší přišlo, když jsem měla držet celý den hladovku. Ten den jsem myslela, že si okoušu i prsty na nohou a nejen sobě, ale i všem ostatním okolo sebe. Člověk by nečekal, jak strašně hodně mu můžou chybět cukry a podobné nesmysly, které jsou dnes ve všem. Jak já jsem byla nepříjemná a vzteklá :-D. Naštěstí to bylo jen jeden den a pak jsem se po měsíci odměnila hřešícím dnem. Padl akorát na den, kdy jsme jely s kámoškou do Vídně na vánoční trhy. Netěšila jsem se na nic jiného, než jak se pořádně "přežeru". Na punč, čokoládu, koláče, maso.... Dopadlo to tak, že jsem si dala jeden toust, koláč a do večera už jsem nic nejedla, protože jsem ještě odfukovala jako parní lokomotiva. A na další měsíc jsem měl útrum a taky další jídelníček.
 
 
Ke konci naší spolupráce s Michalem jsem už vlastně jedla jen tvaroh, bílky, maso a zeleninu a chodila 2 x denně na trénink. Popravdě ale musím přiznat, že mi to vlastně ani vůbec nevadilo a úplně jsem si zvykla na to, že nemám chleba s máslem a naopak mě to tak nakoplo, že jsem byla happy jako dva grepy. S Míšou jsme skončili někdy začátkem ledna, ale pořád jsme řešili a řešíme nějaké detaily a drobnosti, za což mu teda fakt moc děkuju, protože jsem někdy byla otravná jako nádražní vrabec :-D. Každopádně jsem za tu dobu, co jsme spolu trénovali sundala dolů nějakých 12 kilo, zjistila jsem, že je důležité na vše jít s mírou,  že nemá smysl kupovat v obchodě hummus a podobné hotové věci, ale že je mnohem lepší si ho doma udělat sám a že jde žít třeba i bez toho pečiva, které si nakonec člověk doma taky může udělat. Toto mi to všechno dalo a kromě 12 kil mi to nic nevzalo, takže za mě obrovská spokojenost :-D a nekončím.
 
 
Od pondělí jsem najela na nový režim, pro mě, jako masožravce (a že jsem ho měla za poslední dobu opravdu hodně) asi nejnáročnější, který jsem doposud měla. Čeká mě 8 týdnů makrobiotických sacharidových vln. A co to znamená? Stále žádné mléčné výrobky, kromě bílého jogurtu, jen ryby, zelenina, určité druhy ořechů a semínek a z ovoce jablko a hruška. Sedm dní v týdnu stejné obědy a snídaně a dost podobné svačiny a večeře.
 
 
Momentálně mám za sebou první 3 dny, začala jsem v pondělí 4.4.2016 (krásné sudé datum, to určitě přinese štěstí :-D) a pocity? Mám hlad :-D a to mám za sebou teprve 3 dny. Jooo tak tato výzva bude fakt krutá :-D.